Polní opevnění u Nebes pravděpodobně nepochází z období Sedmileté války, je zřejmě o 20 let mladší. To je hlavní a překvapivá informace, kterou si odnášeli návštěvníci přednášky ašského muzea, která se konala v podvečerních hodinách v pondělí 18. 11. 2024 a následujícího dne dopoledne pro ašské studenty.
Přednášku, která byla připravena ve spolupráci s archeology, provádějící pokračující archeologický výzkum polního opevnění v Nebesích v letech 2019-2022, uvedl význačný český archeolog a vysokoškolský učitel prof. Václav Matoušek.
Profesor Matoušek byl jedním z lidí, kteří iniciovali a následně fyzicky vedli první archeologický průzkum v této lokalitě již v letech 1981-84. Na přednášce v „hasičárně“ se setkal s mnoha Ašáky, kteří před čtyřmi desítkami let s vykopávkami pomáhali.
Pan profesor přítomné seznámil s rozsahem a výsledky jejich tehdejší práce, která byla na tu dobu unikátní v tom, že propojila archeologický výzkum s bádáním historiků v archivech a podala tak komplexní pohled na událost, založený nejen na fyzických vykopávkách, ale také na základě tehdy dostupných písemných a obrazových pramenech.
Krátce po revoluci vydalo chebské muzeum sborník s názvem „Srážka u nebes“ (1992), kde byly všechny poznatky z komplexního výzkumu zveřejněny, včetně historických rytin a map.
Nic v té době nenasvědčovalo, že by se polní opevnění nemělo bezprostředně týkat tohoto střetnutí mezi pruskými jednotkami krále Fridricha II. Velikého a rakouskými vojáky Marie Terezie. Je pravda, že archeology zarazila absence nálezů, které by se daly spojit s bitvou, jako jsou vystřelené olověné projektily a další militárie. Střepy keramických nádob a další nálezy ale ze sledovaného období pocházely a rozsah prováděných vykopávek byl velmi malý. Omezoval se pouze na vnitřní prostor „šancí“.
Další informace přinesl pokračující průzkum pod vedení archeologů z Hradce Králové, doktorů Petra Hejhala, Pavla Drnovského a jejich studentů z univerzity. Zaměřili se nejen na konstrukci samotného valu a některá místa v okolí polního opevnění, provedli také revizní průzkum některých míst, která byla odborně prozkoumána již v osmdesátých letech.
Potvrdila se absence jakéhokoliv vojenského materiálu, krom jednoho celého puškového náboje (papírová kartuše s dávkou prachu a projektilem) v prostoru již před čtyřiceti lety částečně prozkoumaného velitelského stanoviště. Spojitost s armádou byla tedy potvrzena. Při detailním průzkum konstrukce valu se zjistilo, že část vojenského opevnění je založená na skále a není možné, aby jej vybudovala armáda za jeden jediný den, který měl zadní voj rakouské armády v roce 1759 podle písemných pramenů k dispozici.
Navíc došlo k zajímavému objevu v archivu ve Vídni. Historikům, kteří bádali paralelně s archeology, se podařila najít mapa se zakreslenými zimními tábory rakouské armády z roku 1778. Jeden z nich se nacházel u Výhled. Polní opevnění, které kontrolovalo cestu do Výhled a Hazlova, bylo tedy s největší pravděpodobností vybudováno jako předsunuté hlídkové stanoviště Rakušanů v té době. Tvůrci budou tedy nejspíš vojáci ze 49. pěšího regimentu Pellegrini.
Konkrétní místo střetnutí u Nebes je tedy opět zahaleno rouškou tajemství. Stejně tak střepy keramických nádob z 12./13.století, které byly na místě také nalezeny. Ty budou trpělivě čekat v depozitáři muzea na své zakomponování do kontextu vývoje osídlení Ašska.
Mgr. Pavel Matala
