Ašské muzeum připravilo na závěr letošního roku výstavu nazvanou Příběh mého oblečení. Z koncepčního hlediska se jedná o atypický počin v tom smyslu, že ačkoli tematicky naprosto souzní se zaměřením muzea na oblast textilu, z hlediska edukačního je výstava připravena jako počin, který má vést k zamyšlení nad tím, jaké, povětšinou katastrofální, externality vytváří masová produkce oblečení v globálním měřítku a přispívá tím k neudržitelnému životu na této planetě.
Když jsme byli v červnu osloveni jednou z autorek výstavy B. Blaženkovou coby potenciální spolupracovníci (mělo se jednat se o budoucí studenty septimy navštěvující společensko-vědní seminář), se spoluprací jsme neváhali, neboť sociálně ekologickou tematiku již dlouho dobu považuje několik kantorů školy, vedle výuky jazyků, za důležitý profilační školní program.
Autorky koncepce připravily tematické okruhy, jež měli studenti během září připravit a poté, téměř volně zvolenou formou, prezentovat na vstupní přednášce, jež předcházela vernisáži samotné výstavy a na níž vystoupily odbornice, které se udržitelnou módou zabývají.
Studenti septimy tak měli možnost nahlédnout do problematiky kožešinových farem, otřesných pracovních podmínek dětí východoasijských států, které vyrábějí konfekci pro bohatý Sever, krajinné devastace, kterou jako vedlejší produkt přináší pěstování bavlny pro hromadnou spotřebu, degradaci vodních zdrojů v souvislosti s oděvní nadprodukcí, obrovského množství odpadů a emisí skleníkových plynů, ale i toho, jak se historicky oděvnictví vyvíjelo a jaké existují alternativy k bezbřehé neudržitelné produkci současného textilního šílenství.
Výstava samotná je především koncipovaná faktograficky, informačně a má, většinou strohými daty zasáhnou ty, kteří o tom, kam vede jimi podporovaný nákupní konzum textilií, nemají ponětí.
Začátkem prosince pro studenty jak septimy, tak oktávy společenskovědního semináře gymnázia připravily pracovnice muzea zážitkový program, který měl strohá data obohatit osobnější, prožitkovou dimenzí. Jak sdělila paní ředitelka A. Kuzma, tak právě oni čerstvě dospělí, vyrůstající ve společnosti konzumního nadbytku, jsou cílovou skupinou, na niž koncept výstavy míří. To jsou totiž budoucí podporovatelé buď udržitelnějších forem konzumu nebo ti, kteří ještě více svými spotřebními návyky/ zlozvyky (doplň čtenáři dle své rozvahy) budou už tak neudržitelný svět dovádět na okraj prasknutí.
Mnohé díky patří jak paní ředitelce muzea za záměr a návrh končící výstavy, tak B. Blaženkové za, dle mého pohledu, skvěle připravený výukový program a celkově za spolupráci se současnými studenty. Pro mne je to o to větší potěšení, že obě zmiňované Gymnázium Aš navštěvovaly a ze společenských věd úspěšně odmaturovaly. Gymnázium tolikrát obhajované před rušivými nekoncepčními krajskými zásahy, dává smysl.
J. Staněk, učitel společenskovědních předmětů
(redakčně částečně kráceno)
